Úvod

Nihon Kendo Kata

Když se řekne Kendó, většina lidí si okamžitě představí podivně vyhlížející bojovníky navlečené do zvláštního brnění a za velkého ryku mávající bambusovou tyčí. Pokusme se proniknout trochu hlouběji pod povrchní dojem až na samotné jádro a základy cvičení tohoto japonského bojového umění.

Moderní Kendó bychom mohli rozdělit do dvou oblastí: Šinaj Kendó, tedycvičení boje s pomocí ochranné výstroje bógu a cvičným mečem šinajem (komplexní systém různých cvičení, především kihon (základy), suburi (nácvik seků), různé tréninkové plnokontaktní drily, jako sekvence útoků a technik, útočné a obranné techniky, volný zapas, turnaje a další prvky) a Kendó kata, zjednodušeně nácvik pomocí simulovaného předepsaného souboje. Obě části na sebe přirozeně navazují a tvoří ucelený systém. V tomto článku se budeme věnovat právě Kendó kata.

Poslání a dědictví kata

Cílem cvičení kata je trénink, příprava na boj. Musíme si uvědomit, že kata v této formě jsou po několik století a generací se vyvíjející a ověřovaná forma výcviku, vytvářená a zdokonalovaná mistry, kteří studiu boje s mečem věnovali celý život a měli možnost si své metody a schopnosti ověřit v praxi. Díky dlouholetému studiu a přirozenému výběru, vyplývajícímu ze syrového faktu, že z konfrontace při boji na meče vyšel živý zpravidla pouze ten silnější, docházelo ke zdokonalování umění meče. Právě toto dědictví staletí zlepšování prostřednictvím studia i konfrontace obsahují kata v současném Kendó.

Historie

Abychom správně pochopili Kendó kata a porozuměli jejich významu, musíme nahlédnout do historie boje s mečem v Japonsku.

Tradice boje s mečem sahá hluboko do japonské minulosti, o umění meče – většinou známé pod názvem kendžucu – se hovoří obvykle od 12. století, kdy byla formována kasta samurajů. Hlavní zbraní těchto válečníků byl meč, nihontó, nebo chcete-li katana a jeho ovládnutí patřilo k jejich základním znalostem. Z historie známe několik set škol (stylů - rjúha) Kendžucu z různých období. Právě kata, tedy simulované souboje, byly hlavní metodou výcviku umění meče klasických škol. V těchto sestavách byly v postatě „uloženy“ všechny specifické prvky a techniky dané školy a jejich studium a rozvíjení připravovalo cvičence na skutečný boj. Každá škola měla svou specifickou sadu kat. A právě cvičením kata docházelo k předávání školy dál.

Velký rozvoj škol Kendžucu nastal v takzvaném období Sengoku džidai, tedy období vnitřních válek trvajících od poloviny 15. století do začátku 17. století. V této době byla otázka dovednosti boje s mečem zásadním předpokladem k přežití. V následném období míru v éře Edo byly kata a bojová umění celkově studovány a zdokonalovány nejen jako prostředek pro boj, ale i jako prostředek duševního seberozvoje a vnitřní disciplíny. Jelikož již nebylo tolik příležitostí pro skutečné souboje a bitvy, začal být do výcviku zaváděn nový prvek – plnokontaktní cvičení s tréninkovou náhražkou meče a ochrannou výstrojí. Toto cvičení je zdokumentované právě z tohoto období, od konce 17. století (od poloviny 18. století můžeme mluvit o šinaji a bógu, jako prvotní podobě současných pomůcek cvičence). Přesto se dá říci, že hlavním prvkem výcviku kendžucu rjúha byly stále kata.

Éra samurajů a starých škol končí s takzvanou restaurací Meidži 1866 – 1869. V tomto období skončila mezinárodní izolace Japonska a padl tokugawský šógunát, který byl nahrazen moderním státem. Spolu s otevřením se světu a průmyslovou revolucí přišly i moderní zbraně a moderní způsob vedení války. S tím přirozeně přišel i úpadek starých škol Kendžucu a ztráta zájmu o umění meče.

Pro zachování umění meče a také další vývoj Kendó/Kendžucu kata v období po restauraci Meidži je klíčová činnost nové policie, zejména Tokijské městské policie. Úspěšné působení útvarů vyzbrojených meči na straně nové vlády během konfliktů se samurajskými klany inspirovalo policejní vedení k myšlence školit policisty ve starých bojových uměních, mimo jiné pak v Kendžucu/Kendó – to bylo zavedeno do osnov policejní akademie od roku 1880. Pro účely této akademie bylo však nutné sjednotit různé styly tak, aby byl výcvik jednotný. Byla tedy vytvořena jakási syntéza a průřez jednotlivými školami a mimo jiné i nová sada kata, které mohli provozovat všichni bez ohledu na své dosavadní vzdělání v rozličných klasických bojových uměních. Nová škola se nazývala Keišičó rjú a nové formy Keišičó kata a poprvé byly předvedeny v roce 1886. Obojí je dodnes provozováno Tokijskou městskou policií souběžně s klasickým Kendó. Toto byl tedy jeden z prvních pohybů ve směru syntézy a sjednocení starých škol a vytvoření nového jednotného Kendžucu/Kendó a kata jako základ tohoto systému.

Až v samém konci 19. století se dostala “samurajská“ bojová umění mezi širokou veřejnost. V roce 1895 byla vytvořena Dai Nihon Butókukai, Velkojaponská společnost válečných umění. Jejím cílem byla popularizace a zaštítění bojových umění ve školách a u veřejnosti a organizace jejich rozvoje v celospolečenském měřítku. Bojová umění a tím i Kendžucu/Kendó byly zaváděny jako součást tělesné výchovy a rozvoje fyzických a duševních stránek žáků ve školství a tak i do života široké veřejnosti. Kendžucu/Kendó si rychle získalo obrovskou popularitu. Bylo však nutné vytvořit standard platný pro všechny, který by neupřednostňoval žádnou z klasických škol, a mimo jiné i unifikovanou sadu sestav kata na základě kata klasických škol. V roce 1905 byly představeny 3 kata, v roce 1912 v souvislosti se zavedením Kendó jako povinného předmětu na středních školách pak přišlo vyvrcholení těchto snah – Dai Nippon Teikoku Kendó Kata (název znamená přibližně Velkojaponské císařské Kendó kata), které vytvořila komise mistrů, zástupců rozličných klasických škol Kendžucu. Jmenovitě Negiši Šingoro, Cudži Šimpei, Naitó Takaharu, Monna Tadaši a Takano Sasaburó (některé zdroje uvádějí celkem 23 mistrů).

Tato sada obsahovala 7 Tači-no-kata - sestav souboje s technikami s dlouhými meči a 3 Kodači-no-kata, souboj krátkého proti dlouhému meči. Tato kata byla v průběhu 20. století několikrát mírně upravována, a pod názvem Nihon (nebo též Nippon) Kendó Kata je dnes cvičí současní kendisté.

V roce 2002 byla zavedena nová, doplňující sada devíti sestav známá pod zkráceným názvem Kihon Kendó kata (o ní viz dále).

Kendó kata a jak a proč je cvičíme

Kendó kata je tedy simulovaný souboj, ve kterém jeden útočí - učidači a druhý se brání pomocí techniky a vítězí - šidači. Učidači je v kata zároveň učitel - svým útokem učí žáka - šidačiho správným způsobem přijmout útok, provést správně příslušnou techniku.

Jak již bylo uvedeno výše, Kendó kata je „nejzákladnější základ“ Kendó, dá se říci, že vše ostatní, co se v Kendó cvičí, je postaveno právě na kata. Správným cvičením a pochopením kata tedy zároveň zlepšujeme své Kendó jako takové.

Kata se cvičí za použití dřevěných mečů bokkenů, případně se skutečnými meči, nebo meči s tupým ostřím. Cvičí se bez chráničů, finální seky a body se zastavují těsně před dopadem.

Při cvičení kata usilujeme o perfektní technické provedení a správnou formu bojového ducha. V kata bychom měli každým pohybem cítit napětí, jako by šlo o skutečný boj na život a na smrt. Každý sek nebo bodnutí by měly být vedeny tak, jako by byly prováděny ve skutečném souboji, tedy efektivně. Je důležitý bojový duch a odhodlání, stejně jako zanšin, duševní stav ostražitosti. Je to velmi náročné mentální cvičení, které vyžaduje maximální koncentraci. Každá kata má svůj hluboký smysl a je důležité je pilně studovat. Aby bylo cvičení kata přínosné, je třeba provozovat jej správným způsobem a se vší vážností.

Kata doplňuje plnokontaktní cvičení se šinajem (Šinaj Kendó), které sice umožňuje volný boj bez rizika zranění, ale kde je použití zbraně v některých případech odlišné než u skutečného meče a člověk si může zafixovat špatné návyky. Nácvikem kata bychom si měli uvědomit samotné základní principy boje s mečem a znalosti, získané z kata implementovat do cvičení se šinajem (a naopak).

Kendó kata nás učí především:

Provádět veškerá seknutí a bodnutí správnou technikou, která by ve skutečném boji s opravdovými meči byla efektivní. Mimo jiné též správným vedením meče při seknutí nebo bodnutí a úhlem čepele (hasudži).
Správné vzdálenosti při provádění akce - datocu-no-maai
Správnému načasování akce
Správným pohybům a čistotě techniky - díky provádění Kendó kata bez ochranné výstroje je zde jistá atmosféra napětí a nebezpečí. Proto je kladen velký důraz na provedení veškerých pohybů, seků, bodnutí, technik atd. správným způsobem, protože chyby zde znamenají riziko zranění. Při Kendó kata se učíme provádět pohyby přirozeně, přesně a hbitě.
Použití techniky skutečného meče - při cvičení se šinajem, který je lehčí a mírně odlišného tvaru než je skutečný meč, je provádění technik občas zrychlené a zkrácené oproti použití skutečného meče. Proto Kendó kata přirozeně doplňuje cvičení se šinajem, aby bylo i Kendó se šinajem v principu stejné jako se skutečným mečem.
Rozvoj kigurai - Kata je více než jenom tělesné cvičení. Cvičení Kata by mělo rozvíjet i duševní stránku. Kigurai je fyzický i mentální postoj vyrovnanosti a důstojnosti.

Nihon Kendó kata:

Tači no kata

Ipponme

Nihonme

Sanbonme

Yohonme

Gohonme

Ropponme

Nanahonme

Kodačí no kata

Kodači ipponme

Kodači nihonme

Kodači sanbonme

(Kata nemají žádné názvy, jako třeba kata v Karatedó nebo Iaidó, toto označení znamená prostě první, druhá atd.)

Zkoušky

Kata je též součastí zkoušek na stupně kjú a i na stupně dan (spolu se Šinaj Kendó), od zkoušek na 3. dan je vyžadována znalost všech 10 kata, na vyšší stupně pak samozřejmě postupně vyšší úroveň jejich pochopení a provedení.

“Kihon Kendó Kata” - Bokutó ni joru Kendó kihon waza keikó hó

Kromě Nihon Kendó Kata, byly v roce 2002 zavedeny „Kihon Kendó Kata“ (oficiální název je Bokutó ni joru Kendó kihon waza keikó hó - aplikace základních technik Kendó s bokutó). Bokutó ni joru Kendó kihon waza keikó hó je určeno především začínajícím kendistům, ale je samozřejmě přínosné pro všechny. Kata jich celkem devět a obsahují základní seky, vícenásobné útoky a některé obranné a útočné techniky. Cvičí se bez ochranné výstroje s dřevěnými bokkeny, podobně jako Nihon Kendó kata. Tyto techniky a způsob jejich nácviku jsou snadno přenositelné do cvičení se šinajem a s bógu a zpět i pro úplného začátečníka.

Účelem těchto kata je lepší rozvoj cvičení základů (kihon) a etikety reihó a především zdůraznění principu šinaje jako zástupce skutečného meče, aby i dnešní kendisté lépe vnímali, že použití šinaje a meče je v principu stejné. Je to též vhodné jako příprava na cvičení Nihon Kendó Kata pro začátečníky.

V čem a s čím

Kendó kata nejčastějí cvičíme v běžném kendistickém oblečení, tedy „kábátku“ kendógi (keikógi) a širokých kalhotách hakama indigově modré nebo bílé barvy. Při formálních ukázkách kata se nosí tradiční oděv moncki se širokými rukávy. Typické kendistické brnění bógu se při cvičení kata nepoužívá, ale někdy bývá nošen chránič boků taré, protože je na něm umístěn zekken (nafuda) na kterém je uvedeno jméno kendisty.

Kata se běžně cvičí s dřevěnými meči bokutó, používá se tači – dlouhý meč o délce 102 cm a kodači – krátký meč o délce 55 cm. Pokročilejší Kendisté při cvičení kata občas používají pravé kovové meče. Pro tento účel se běžně používají meče s tupou čepelí, které se nazývají habiki nebo mogitó. Rozhodně se nedoporučuje cvičit s těmito zbraněmi bez dostatečných zkušeností, neboť zde hrozí při případné chybě vážné nebo i fatální zranění.

Proč kata a šinaj kendó?

Proč se tedy v Kendó cvičí kata a také plnokontaktní Šinaj Kendó? Nestačí jenom Šinaj Kendó nebo jenom Kata?

Pokud bychom cvičili pouze Šinaj Kendó, je zde nebezpečí, že by trénink degradoval do pouhé “klackované”, tedy ztratilo by se spojení se skutečným mečem a korektní forma techniky. Z Kendó by se pak mohlo stát pouhé Šinajdó. Pokud bychom ale cvičili pouze Kata, mohl by výcvik začít ztrácet na realismu – bez možnosti vyzkoušet si principy boje ve volném zápase by se trénink mohl stát pouhým cvičením sestav bez bojových aspektů a ducha a pochopení například vzdálenosti a načasovaní.

Díky tomu, že se v Kendó se věnujeme oběma typům cvičení, která se navzájem doplňují, si myslím, že Kendó nabízí velmi dobrý a vyvážený systém výcviku.

Literatura

Doporučuji k tématu následující knihy:

Nippon Kendó Kata; instruction manual; ZNKR a Nariaki Sató

Kendó, úplný průvodce; Hiroši Ozawa

Looking at a Far Mountain; Paul Budden

Kendo Kata: Essence and Application; Inoue Yošihiko

O autorovi

Tomáš Berger, 30 let, 3. dan Kendó.